Vertikákní stůl - léčba

JAK TO VLASTĚ FUNGUJE? LÉČBA NA VERTIKÁLNÍM STOLE - AIC
"Pekáč buchet" páteř neochrání aneb co je to hluboký stabilizační systém?

Bolesti a píchání v zádech. Říká vám to něco? Trápí vás právě tyhle problémy? Přečtěte si, co je to hluboký stabilizační systém páteře.
Jen běhat nestačí, člověk by měl pečovat i o hluboký stabilizační systém páteře. Naše tělo je tvořeno velkým množství svalů. Je jich šest set a jejich hmotnost je přibližně 24 až 30 kilogramů. Funkčně je dělíme do dvou skupin. Na ty, které nám tělo drží ve vzpřímené pozici, a na ty, které dokáží vyvinout výbušnou sílu. Obě dvě skupiny musí být v rovnováze. Pokud nejsou, máme PROBLÉM. Hluboký stabilizační systém páteře (HSSP) souvisí s aktivací spodního břicha. Jedná se o souhru svalů vedoucí ke zpevnění páteře během pohybu. Podílí se na něm následující svaly – příčný sval břišní, svaly podél páteře, svaly pánevního dna a hlavní dýchací sval bránice. Zapojení těchto svalů při napřímení páteře je automatické a má tedy nezbytnou funkci při její ochraně. Doprovází každý pohyb horních i dolních končetin. Potřebujeme ho aktivní nejen při běhu, ale i při stoji. NAŠE METODA AIC (Asistované individuální cvičení) AKTIVUJE HLUBOKÝ STABILIZAČNÍ SYSTÉM.
Objednávky na čísle: 608 713707

Nová metoda léčby bolesti páteře

AIC je naše metoda léčby bolesti zad a páteře. Metoda je inspirovaná americkou studií o odstranění špatných pohybových vzorů na klinice pro vrcholové sportovce v USA. Na základě této studie jsme vytvořili metodu a vyrobili vertikální stůl, pro léčbu bolestí. Tato metoda stojí na třech pilířích.

1. Slučuje výhody chiropraxe (napravení kloubních blokád)
2. Odstranění špatných a bolestivých pohybových vzorců a napravení svalových disharmonií.
3. Využívá výhod trakce páteře

Pacient je připoután k vertikálnímu stolu, který je upevněn na stěnu. Připoutání popruhy je individuální, podle potíží pacienta. Za pomoci terapeuta, provádí pacient určité pohyby, které vedou k uvolnění svalstva, napravení kloubních blokád a trakčnímu oddálení obratlů páteře, což vede k dekompresi meziobratlových plotének. 

Podrobněji:

Páteř, pánev a hrudník tvoří pomocí stabilizační funkce svalů pevný rám pro funkci svalů s vlivem na končetiny. Velmi důležitá je spolupráce mezi ventrální a dorzální muskulaturou pro správný vývoj páteře. Tu můžeme z hlediska anatomického i funkčního rozdělit na krční, hrudní (horní a dolní část) a bederní páteř. Na rovnováhu vnitřních sil v oblasti cervikální a torakální páteře má zásadní vliv souhra mezi hlubokými extenzory, které tvoří m. semispinalis capitis et cervicis, m. splenius capitis, m. splenius cervicis, m. longissimus cervicis et capitis a ventrální muskulaturou zastoupenou m. longus coli et capitis. Obě skupiny svalů mají začátky svých úponů ve střední a horní hrudní páteři. Pro vznik, vývoj a kompenzaci vertebrogenních obtíží má rozhodující roli souhra mezi extenzory bederní a dolní hrudní páteře s flexory, které jsou tvořeny funkční souhrou svalů mezi bránicí, břišními svaly a pánevním dnem. Tato flekční synergie stabilizuje páteř z přední strany a to prostřednictvím nitrobřišního tlaku. Je aktivována při jakémkoliv statickém zatížení a doprovází každý cílený pohyb horních a dolních končetin. Vyvážená souhra mezi hlubokými extenzory páteře na jedné straně a hlubokými flexory krku spolu se synergistickou aktivací mezi bránicí, břišními svaly a pánevním dnem na straně druhé je určena motorickým programem mozku, který uzrává v průběhu posturálního (ontogenetického) vývoje a participuje na vývoji spino-pelvi-femorálních vztahů a globálních biomechanických vztahů, neboť formuje budoucí lordoticko-kyfotické zakřivení. U vertebrogenních poruch je největším problémem insuficience přední stabilizace páteře a naopak převaha extenční aktivity povrchových zádových svalů (Kolář, 2007).
Pro stabilitu bederní páteře, jsou důležité svaly břišní stěny, které tvoří: m. obliquus abdominis externus et internus, m. transversus abdominis, m. rectus abdominis a m. quadratus lumborum a jsou ve funkční svalové souhře s bránicí a svaly pánevního dna. Břišní svaly se nacházejí mezi dolním obvodem hrudníku a horním okrajem pánve. Jde o ploché široké svaly, které se podílejí na tvorbě břišní stěny, účastní se tvorby břišního lisu, dýchání a kinetiky páteře. Hluboký stabilizační systém páteře (HSSP) v oblasti bederní páteře je tvořen zmíněnými břišními svaly, z nichž nejdůležitější je m. transversus abdominis, dále hlubokými autochtonními intervertebrální svaly (např. mm. multifidi), svaly pánevního dna a bránicí. Uvedené svaly fungují společně jako jedna funkční jednotka, kde mm. multifidi a m. transversus abdominis tvoří lokální stabilizátory a svaly pánevního dna a bránice jsou jejich synergisté, dysfunkce jediného z nich znamená vždy dysfunkci celého systému. Tyto svaly obklopují ze všech stran břišní dutinu, kde jsou uloženy vnitřní orgány. HSSP má významný vliv na držení těla (posturální funkce), dynamickou stabilitu páteře a je klíčový pro zajištění posturální báze pohybu a dále je provázán s funkcí dechovou.
Souhra všech svalů tvořících HSSP dovoluje udržet relativně neměnný nitrobřišní tlak v průběhu dýchání. Nitrobřišní tlak se uplatňuje při kontrole neutrálního postavení. Neutrální postavení je nastavení dvou sousedních obratlů, kde je jejich vektorový součet sil působících na segment nulový (Lewit, 1999). Tato poloha maximálně chrání segment před přetížením. Proto je při zvýšených nárocích na zatížení páteře nutné, aby se i přiměřeně zvyšoval nitrobřišní tlak. To nastává většinou automaticky - podvědomě tím, že zadržíme dech. Tím nastane synergická kontrakce všech svalů HSSP, která je úměrná intenzitě zátěže a rozšíří se i do povrchových svalových skupin, současně se zvýší nitrobřišní tlak, který působí na páteř zpředu. To znamená, že při oslabení svalů HSSP je páteř méně stabilní. Při provádění pohybu se zvyšuje aktivita povrchových svalů, které však nemají segmentové uspořádání. Jejich aktivita působí na delší úseky páteře, kde jsou nedostatečně zajištěny vzájemné pozice obratlů jednoho vůči druhému. To s sebou nese zvýšené riziko vzniku mikrotraumat měkkých tkání v oblasti páteře (Kolář, 2001).
Správný model držení páteře, který je cílem edukace, vychází z vývojové kineziologie. Během posturální ontogeneze uzrává držení těla, které je výhradně lidské. Současně je dokončován i morfologický vývoj skeletu (úhly kyčelního kloubu, klenba nožní, zakřivení páteře apod.). Posturální ontogeneze je děj, který probíhá automaticky v závislosti na optické orientaci a emoční potřebě dítěte. Posturální vývoj je geneticky určen a obsahuje motorické vzory, které vytváří základ našeho automatického, mimovolně orientovaného motorického chování (Kolář, & Lewit, 2005).
Cílené ovlivnění hlubokého stabilizačního systému páteře je u chronických, ale i u akutních vertebrogenních obtíží možné kompenzačním postupem. Z uvedeného vyplývá, že při výskytu vertebrogenních obtíží či svalových dysbalancí je nutné vždy nejprve provést kompenzaci dysbalancí a odstranění primárních příčin vertebrogenních obtíží. Jestliže toto nebude provedeno, pak jakékoliv další posilování nebo cvičení v nevhodných pohybových stereotypech pouze prohlubuje svalové dysbalance, vertebrogenní obtíže a zhoršuje celkový zdravotní stav jedince (Kolář, 1999).